Město Otrokovice se rozkládá v západní části Zlínského kraje, západním směrem od města Zlín a je označováno jako vstupní brána do tohoto kraje. Otrokovice získaly statut města až v roce 1964. Jeho dnešní podoba jako města je od roku 1960 kdy byly spojeny dvě sousedící obce a to Otrokovice a Kvítkovice. V Otrokovicích se setkávají tři významné regiony a to Haná, Slovácko a Valašsko. Otrokovice jsou rozlehlým průmyslovým městem a významnou silniční a železniční křižovatkou. V Otrokovicích žije téměř 19 tisíc obyvatel. Město je známé také díky místní továrně na výrobu pneumatik. Otrokovice se rozkládají u soutoku Moravy a Dřevěnice a na levém břehu řeky Moravy. Západním směrem od města se zvedají zalesněné stráně přírodního parku Chřiby a východním směrem západní výběžky Vizovické vrchoviny. Na severozápadní okraj města navazuje rozlehlý lužní les, rozkládající se kolem toku řeky Mojeny, která u západního okraje Otrokovic ústí do řeky Moravy. U jihozápadního okraje města je sportovní letiště s přistávací drahou a jižně od něj je oblast s několika slepými rameny řeky Moravy. Slepé rameno nejblíže k letišti je chráněné jako přírodní památka Na Letišti a tvoří ji stromy a křoviny rostoucí na břehu, jež poskytují útočiště vodnímu ptactvu a obojživelníkům. Kromě živočichů tu můžeme pozorovat na vodní hladině vzácné druhy vodních rostlin. U severního okraje města je jezero Štěrkáč, což je zatopený bývalý lom a tato oblast je vyhledávanou rekreační oblastí pro obyvatele města. Kromě vodní plochy sloužící jako přírodní koupaliště tu bylo vybudováno sportovní zázemí a najdeme tu sezónní restaurace. Další zajímavostí Otrokovic je Baťův plavební kanál, což je cesta po vodě mezi Otrokovicemi a Rohatcem v celkové délce 50 kilometrů. V současné době je kanál vyhledávanou turistickou atrakcí. U místního vlakového nádraží je výchozí místo žluté turistické značky a po ní se můžeme vydat do malebné oblasti Chřibů. Kromě turistické trasy se v Otrokovicích křižuje několik cyklistických tras a to jak lokálních tak dálkových. Otrokovicemi prochází cyklostezka Jihlava – Český Těšín a podél toku Moravy Moravská stezka.
V letech 1934 až 1938 byla vybudovaná vodní cesta mezi Otrokovicemi a Rohatcem v délce 50 kilometrů a nesoucí název Baťův plavební kanál. Impulsem pro tuto stavbu byla myšlenka propojit řeky Odru a Dunaj. S touto myšlenkou se zabývali stavitelé již v 17. století. K stavbě kanálu v celkové zamyšlené délce ovšem nikdy nedošlo. Stavbu kanálu z Otrokovic do Rohatce realizovala firma pod záštitou Tomáše Bati a jejím prvotním účelem byla doprava lignitu z Ratíškovic do elektrárny v Otrokovicích. Na konci druhé světové války byl vodní kanál značně poničen německou armádou. Plavební kanál byl opraven a v roce 1948 až 1961 využíván k dopravě zboží. V 90. letech 20. století byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce Baťova plavebního kanálu a to jako turistické atrakce. V současné době je vodní kanál zpřístupněn veřejnosti. V některé z několika půjčoven podél kanálu je možné si zapůjčit člun na projížďku. V období od května do září jezdí po této vodní cestě soukromí dopravci a je možné si projížďku touto zajímavou technickou památkou předem objednat, či využít pravidelných cest.
Podle archeologických nálezů bylo území dnešních Otrokovic osídleno již v mladší době kamenné. První písemná zmínka o obci Otrokovice je z roku 1141 v písemnostech olomouckého biskupství. Do poloviny 14. století byla obec vlastnictvím církve a po té se v držení střídala řada šlechtických rodů. Obec byla připojena k panství Malenovice a to až do roku 1570, kdy se staly sídlem samostatného panského statku a byla tu postavena tvrz. Tvrz byla využívaná až do roku 1649, kdy se majiteli obce stává rod Rotalů a obec je připojena k napajedelskému panství. V tomto období je tvrz pustá a začíná chátrat. Značně zchátralá tvrz byla zbořena v roce 1767 a na jejím místě byla postavena sýpka. V roce 1845 byl v Otrokovicích vybudován pivovar. V roce 1841 byla dokončena přes obec železniční trať na trase Přerov-Břeclav a projel tudy první vlak. V roce 1886 byl v Napajedlech založen hřebčín a louky kolem Otrokovic byly přeměněny na pastviny a v obci začaly vyrůstat nové stáje. V roce 1899 byla ukončena železnice z Otrokovic přes Zlín do Vizovic. Největší rozkvět Otrokovic byl ve 30. letech 20. století kdy továrník Tomáš Baťa koupil část močálovitých pozemků u Otrokovic. Tyto pozemky nechal upravit a zpevnit splavováním zeminy z vrcholku Tresný ( 278 m.n.m.), jež se zvedá západně nad Otrokovicemi. Na tomto místě pak nechal postavit pomocné baťovy závody a továrnu na výrobu letadel. Kolem průmyslových objektů začala vyrůstat nová čtvrť Baťov. V roce 1943 zahynul v těchto místech Tomáš Baťa při letecké havárii, což připomíná památník a najdeme jej před společenským domem. V 70. a 80. letech 20. století byla v Otrokovicích založena další průmyslová oblast a byla tu vybudována továrna na výrobu pneumatik.
Otrokovice byly vyhlášeny městskou památkovou zónou moderní architektury 30. let 20. století. Nejzajímavější budovou tohoto období je Společenský dům v Baťově čtvrti dnes nazývané Bahňák, postavený v roce 1936. Dominantou této části města je moderní kostel svatého Vojtěcha postavený v roce 1995. Kromě těchto moderních památek najdeme v Otrokovicích i historické stavby a to kostel svatého Michala Archanděla, který byl v roce 1769 postavený jako kaple. Jeho dnešní podoba je po přestavbě v roce 1849, kdy byl rovněž rozšířen. V místní části Kvítkovice stojí kaple svaté Anny postavená v roce 1899, v místech kde stávala dřevěná zvonička.
Dostupné autem po celý rok
_(hide) ↑