Zámek Jezeří

Barokní zámek Jezeří se nachází jihozápadně od Litvínova. Ve 2. polovině 14. století nechali páni z Rvenic postavit gotický hrad, který se postupně změnil na renesanční zámek. Prodělal dva požáry, po kterých byl přestavěn do dnešní podoby. Zámek byl poctěn návštěvou J.W.Goetheho a žil zde také skladatel K.W. Gluck.

Ves Jezeří (dříve Eisenberg) se poprvé uvádí po r. 1365, kdy se po ní psal Nevlas z Eisenberka, v r. 1384 se uvádějí bratři Bušek a Nevlas, Bušek se ještě v r. 1394 psal ze Rvanic (Ervěnic) a z Eisenberka.

Někdy v l. 1363 – 1365 si postavili páni ze Rvenic hrad Eisenberk (Jezeří). Jejich majetkem zůstal až do r. 1407, kdy jej koupil i s příslušenstvím Petr z Perče. V l. 1410 – 1413 se připomíná na Jezeří Albrecht starší z Kolovrat, který měl patronát nad farou v Albrechticích. K hradu patřily Albrechtice, Jezeří Rvenice (Ervěnice) a další majetek. Od r. 1416 byl majitelem hradu Jan Smolík ze Slavic, který získal před r. 1434 i ervěnický statek. V 50. letech 15. století se stalo Jezeří majetkem saských feudálů – pánů z Kaufunku.

Kunc z Kaufunku věznil na Jezeří i mladého saského knížete Arnošta, aby si na jeho otci, saském kurfiřtovi, vymohl zisk statku v Sasku. Byl však u Cvikova zajat a popraven. Z obavy před konfliktem se sousedním Saskem obsadilo vojsko krále Jiřího z Poděbrad hrad Jezeří a tím vláda Kaufunků skončila.

V r. 1459 se na Jezeří opět vrátili Smolíkové ze Slavic, kteří vlastnili celé panství do r. 1513, kdy je Zikmund Smolík odkázal svému švagru Mikuláši Hochhauserovi z Hochhauzu. Mikuláš provedl na hradě řáadu stavebních úprav a v r. 1549 jej přestavěl na renesanční zámek. Z této přestavby pochází patrně velká půlkruhová bašta před jižním křídlem a snad i část mohutného zdiva tohoto křídla dnešního zámku. Hochhauserové drželi panství Jezeří až do r. 1623. Nejvýznamnější z nich byl Václav mladší, který se zúčastnil tureckých válek v Uhrách, kde r. 1596 v boji u Jageru zahynul. Za účast v českém stavovském povstání bylo Hochhauserům r. 1623 panství konfiskováno a prodáno Vilémovi mladšímu z Lobkovic. Tvořily je tehdy statek Jezeří se zámkem, dvorem, vinicemi, vesnice Albrechtice, Horní a Dolní Jiřetín a Čtrnáct Dvorců, statek Velemyšleves, Hrušovany, Hliňany a polovina statku Hořan.

V r. 1627 dal Vilém mladší z Lobkovic upravit zámek v barokním slohu. V r. 1646 zámek vyhořel a zůstal jen malý domek (čeledník) a koňská stáj. Požár způsobili potulující se vojáci, pravděpodobně císařští, kteří v té době obléhali Švédy obsazený mostecký hrad.

V r. 1696 začal Ferdinand Vilém z Lobkovic zámek Jezeří znovu budovat v barokním slohu. Hlavní podélná budova vytvořila se čtyřmi kolmo připojenými křídly půdorysný tvar nízkého a širokého písmene H, z jehož jižního boku vystupoval sálový rizalit. Zámek měl nehluboký dvůr s nasazenými věžemi, monumentální portál hlavní budovy, uvnitř osové vnitřní schodiště s polygonální halou, kde byly štukové doplňky. Z místností vynikali tzv. zlatý kabinet, zrcadlový sál a veliký společenský sál, který sloužil jako zámecké divadlo. Při východním a západním průčelí byly vyhlídkové terasy. U zámku vznikal též malá fontána s antickými plastikami. Vnitřní vybavení bylo podle popisů z 18. století velmi bohaté, v přízemí byl sál s kulečníkem, knihovna, zrcadlový pokoj, pokoje knížat, audienční síň, soustružnická dílna, prachárna, zbrojnice, stříbrná jídelna úředníků a pokoj kapucína. V patře byla kaple a další místnost.

V r. 1713, za Oldřicha z Lobkovic, postihl Jezeří opět požár. Škoda tehdy činila 30 398 zlatých a zámek musel být opět celý barokně vystavěn.

Konec 18. a začátek 19. století, období knížat Josefa Františka Maxmiliána z Lobkovic a Ferdinanda z Lobkovic, znamenaly vrchol stavebních a kulturních dějin zámku. Od r. 1802 bylo na Jezeří v provozu zámecké divadlo, v němž hrála i řada vídeňských herců, neboť v té době měli Lobkovicové pronajato známé divadlo Na Vídeňce. Vznikla i zámecká myslivecká kapela s 22 členy, která dosáhla největších úspěchů pod vedením kapelníka italského původu Josefa Cartellieriho (zemřel na Jezeří r. 1870). Kromě ní zde vystupoval i známý pěvecký „eisenberksý“ kvartet a hudební oktet. Na koncerty v zámeckém parku se sjíždělo množství posluchačů ze širokého okolí. Na zámku Jezeří začínal své první hudební kroky skladatele Ch. W. Gluck, jehož otec zde byl lesníkem. Jezdila sem řada významných návštěvníků, například J. W. Goethe, když se léčil v nedalekých Teplicích. S ním navštívil Jezeří i italský pěvec Antonio Brizzi, který zde koncertoval pro zámecké hosty.

Kromě péče o zámek věnovali Lobkovicové pozornost i jeho okolí. Mělo svůj specifický ráz a již v době požáru v r. 1713 zde byla malá oranžérie. Rozsah okrasné zahrady potom dokládá popis panství Nové Sedlo – Jezeří z r. 1736 a plány z r. 1797 a 1811. Byla zde kuchyňská zahrada, park, který měl v r. 1838 rozsah 50 ha, 3 rybníky, veliká a bohatá obora na svahu Krušných ho u zámku a zimní zahrada s řadou pseudoantických plastik, založená v r. 1829.

Panství Nové Sedlo – jezeří bylo bohaté a rozsáhlé. V r. 1848 k němu patřila městečka Ervěnice a Strupčice a 21 vsí.

Vedle zemědělství a lesnictví mělo značný význam již v 18. století průmyslové podnikání – pivovar, vápenky, cihelny a těžba hnědého uhlí v Pohlodech a Chomutovsku.

Po vzniku ČSR, za první pozemkové reformy, bylo ve 20. letech panství částečně rozparcelováno a Lobkovicům zůstalo celkem 5 dvorů. V době druhé světové války mělo panství nacistickou správu vzhledem k tomu, že poslední majitel kníže Max Lobkovic byl vyslancem československé vlády v Londýně. Na zámku yl umístěn strážní oddíl SS, jenž hlídal zajaté vyšší důstojníky spojeneckých armád, kteří tam byly nacisty vězněni.

Dnes je zámek Jezeří ve správě Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem.