Rozhledna Křížový vrch

Mezi městem Stod a obcí Přestavlky se přibližně v polovině nachází poutní místo zvané Křížový vrch (487 m). Do 18. století s původní názvem Vrabina. Na vrcholu stál dřevěný kříž - neznámým umělcem vyřezané tělo Kristovo v životní velikosti - který dal roku 1739 vyrobit Jan Václav Eberle, tehdejší lesní na Vrabině. Dne 27. srpna 1746 se tu údajně stal zázrak - kříž se za přítomnosti mnoha svědků obrátil. Tuto událost písemně potvrdil poštmistr ze Stoda, který byl pobožnosti přítomen. V r. 1755 byl na vrchu dostavěn poutní chrám, který dal zřídit chotěšovský probošt P.Krištof Schmiedl. Při kopání se narazilo na staré zdivo, lidské kosti a další zbytky dokazující jiš předešlé osídlení. V r. 1750 byl vystavěn také hostinec sloužící i jako noclehárna pro poutníky. Zázračný kříž byl umístěn v chrámu ve vyvýšeném oltáři, ke kterému vedlo 18 mramorových schodů, v nichž byly ostatky svatých. Místo přitahovalo zástupy věřících, na vrch putovali obyvatelé z okolí vykonávat pobožnosti i procesí ze vzdálenějších krajů. Po zrušení Chotěšovského kláštera Josefem II. byl však kolem roku 1782 chrám zbourán a na místě znovu vyrostl až r. 1862 kostel, k němuž se přistavěla v r. 1932 vyhlídková věž. V 60. letech 20. stol. zabrala celý prostor armáda, čímž se stal vrch na dlouhá léta pro veřejnost nepřístupný. Armáda místo opustila až v r. 1995 a zanechala rozbořené budovy (kostel, bývalý. hostinec a ostatní stavení). Ovšem na definitivní zkáze se podepsala až léta následující - místo se díky své odlehlosti stalo terčem vandalů a z budov bylo rozkradeno a zničeno vše, co ještě do té doby přežilo. V r. 2004 se díky společné finanční podpoře okolních obcí podařilo kompletně opravit a pro veřejnost zpřístupnit rozhlednu. Všechny ostatní budovy kromě kostela, které byly v dezolátním stavu, se zdemolovaly a srovnaly se zemí. Otevřeno v turistické sezóně (duben - říjen) sobota, neděle (+ svátky) od 10.00 do 17.00 hodin. V prodeji je zde turistická známka č. 936. Jméno Vrabina pro vrch poblíž Chotěšova se objevuje již v XIII. Století. Vrch zakoupil roku 1234 prohošt Zdislav pro ženský klášter v Chotěšově za 30 hřiven stříbra. V období husitských válek, ale i za války třicetileté se husté lesy stávaly útočištěm obyvatel z okolních obcí. Dle tradice na Vrabině stával ,,od pradávna“ velký kříž, doloženo je však až umístění dřevěného kříže ze 14. října 1739. Dal jej zhotovit Jan Václav Eberle, tehdejší lesní na Vrabině, muž velmi nábožný a příbuzný pozdějšího faráře Sarda Eberleho v Dobřanech. Neznámý umělec vyřezal ze dřeva tělo Kristovo v životní velikosti. Ostrými tahy v obličeji, strhanými zraky obrácenými dolu, na půl otevřenými ústy, trnovou korunou ovinutou hlavou napravo nachýlenou a dovedné provedeným omalováním znázornil krásně velikost a hloubku bolesti zmrzačeného těla. Obyvatelé z blízkého i vzdálenějšího okolí sem putovali, aby tu vykonali sou pobožnost a prosili za odvrácení nebezpečí i zpustošení krajiny, které hrozilo vypuknuvší válkou o rakouské, či lépe řečeno o české dědictví v lezech 1740 – 1748. Probošt chotětovský P. Krištof Schmiedl se svým konventem jeptišek hned na počátku této války učinil slib, že ke sti Boží zbudují na Vrabině kostel. Zatím četná procesí putovala na toto místo, které bylo brzy vyhlášeno jako posvátné. Přispěla k tomu nemálo i událost, zaznamenaná v jednom ze zmíněných rukopisů. Dne 27. srpna 1746 stal se prý tu zázrak. Za přítomnosti mnoha lidí obrátil se náhle kříž. Skutečnost tuto potvrdil písemně sám tehdejší c.k. pošmistr ze Stoda, který byl pobožnosti přítomen. Dne 10. září 1746 se osobně přesvědčil o obrácení kříže probošt Krištof Schmiedl z Chotěšova a provinciál Michal Mareschl z Dobřan. Poněvadž v lednu roku 1745 zemřel císař Karel VII., největší nepřítel Marie Terezie a nápadník české koruny, mírem drážďanským v prosinci r. 1745 pak byla válka na území českém ukončena, rozhodl se probošt Schmiedl po zmíněném zázraku na Vrabině splnit svůj slib a začít se stavbou kostelíka. Nejprve byl srovnán vrchol strmého vrchu. Práce ta byla namáhavá, podobně i doprava stavebního materiálu a vody byla obtížná, uvážíme-li, že nejbližší vesnice Losiná má nadmořskou výšku asi 340 m, zatím co stavba kostela probíhala ve výši 485 m a vrch, jak již bylo řečeno, je dosti strmý. Přípravné práce započaly 3. ledna 1747 a teprve 9. listopadu 1755 byla stavba kostelíka skončena. V roce 1753 při kopání příšlo se tu na staré zdivo, kamenné prahy, klenbové cihly, klíč, podkovu, staré želežo a několik lidských kostí. Poněvadž v kupní smlouvě z r. 1234 není zmínky o budovách na Vrabině, z pozdější doby pak není nic známo o osídlení vrchu nějakým velmožem, poněvadž většinou byl v držení kláštera chotětovského, označován byl nález za zbytky základních zdí budovy, pocházející pravděpodobně z nejstarších dob země české. Není bohužel známo, kam byly uloženy nalezené věci. Roku 1750 vystavěno bylo nahoře i obytné stavení a hospoda, vlastně noclehárna pro poutníky. Nádherná stavba kostelíka byla provedena podle vzoru pražského ,,Na Karlově“. Výzdoba byla umělecká, stěny byly pozlaceny a krásné fresky na nich zhotoveny od plzeňského malíře Julia Luxe. Uvnitř byly čtyři oltáře, tři z nich byli zasvěceny třem Janům – Sv. Janu Křtiteli, Janu Evangelistovi a Janu Nepomuckému, čtvrtý oltář byl vyvýšený, vedlo k němu osmnáct mramorových schodů a byl na něm zázračný kříž. Umístěn byl v oválném výklenku, zdobeném baldachýnem. Ve schodech byly zazděny ostatky svatých. Po stranách stálo dvanáct pozlacených soch andělů. Zhotoveny byly s dovolením papeže přesně podle originálu, tj. schodů před oratiem kostela sv. Vavřince v Římě, a byly podobnými odpustky nadány. Návštěvníci kleče je líbali a zvláštní modlitbou prosili o získání odpustků, které byly propůjčovány jen věřícím po vykonané pokorné zpovědi a přijímání. Kajícníci museli ten den vystoupit po schodech a sedmkrát pomodlit se ,,Otče náš“ a ,,Ave Maria“, pak modlitbu o sjednocení křesťanských knížectví o vyplenění kacířství a za povznesení křesťanskokatolické církve prosit. Odpustky tyto a prominutí všech hříchů platilo čtyři dny v roce, které si mohli kajícníci libovolně volit. Byla-li před tím návštěva místa četná, přivolaly svaté schody se zázračným křížem nové a nové zástupy věřících, ba až z Bavor putovalo sem pěšky každoročně procesí. V r. 1782 zrušil císař Josef II. Před sedm set klášterů a opatství v Rakousku, mezi nimi byl i ženský klášter v Chotěšově. Se zrušením kláštera zrušen byl i kostel na Vrabině – Křížovém vrchu. Bourali jej zedníci, kteří jej před třiceti roky stavěli. Stodský měšťan Řehoř Štěpán, sládek v pivovaře v Chotěšově, chtěl kostel koupit za 4000 zl. a vrátit dřívějšímu účelu. Kupní smlouva však nebyla schválena. Schodiště se dostalo do zámku v Rukavici, některé oltáře do Úherec, varhany do Kladrub a posvátný kříž do Touškova vsi, ostatky do Dobřan. V roce 1841 byl kříž přenesen do farního kostela ve Stodě. Kámen a zdivo rozebrali si obyvatelé okolních obcí v r. 1791 na stavbu domů. Na místě byl ponechán jediný pilíř, který býval od zbožných poutníků ověšen obrázky. Mezi lidem byla udržována víra, že po čase dojde opět k znovubudování kostelíka. Dvakrát byl učiněn pokus o vystavění kapličky, v r. 1832 byl založen i zvláštní fond k tomu účelu, do něhož zbožní osadníci přispívali, ale jednoho dne pokladna fondu zmizela, nikdo nevěděl kam. V r. 1859, kdy náboženské poměry byly již opět ustálené a podmínky příznivější, započato s novou akcí. Tehdejší kaplan chotětovský P. Felix Koch ujal se úkolu toho s nevšedním úsilím a podařilo se mu za pomoci úřadků, hlavně pak chotětovského panství, okoních obcí a bohatých jednotlivců vybudovat na Vrabině kostelíček. Dne 6. června 1862 byl kostelíček vysvěcen samotným opatem tepelského kláštera P. Mariánem Josefem Heinlem s zázračným kříž ze Stoda sem na oltář opět postaven. Četná procesí, slavnosti a puti učinily Vrabinu – Křížový vrch – opět vyhledávaným místem. Dne 12. května r. 1865 sám arcibiskup Bedřich Schwanzenberg přijel do Chotěšova, toho večera pěšky vystoupil na nech a v kostelíku měl kázání. Po roce 1890 zbudována byla ze sbírek osadníků na vrch vedoucí Křížová cesta, ozdobená sochami plzeňského sochaře Galganiho. Sochy tyto, jak lze ze zbytků soudit, nevynikali nikterak svojí uměleckou hodnotou. Dnes jsou většinou již zničeny. Ruka lidská nevynechala jediné, ničivá práce její je patrná všude, což ovšem nesvědčí o kulturní výši člověka. Za světové války a po jejím skončení význam ,,Křížového vrchu“ upadl. V r. 1916 vyhořela tam hájovna a obyvatelé její přestěhovali se do Chotěšova. Kostelík zůstal bez dozoru a ochrany a byl několikráte vykraden. Z obavy, aby nebyl poškozen nebo uloupen i zázračný kříž, byl v roce 1920 opět přenesen do Stoda, do farního chrámu a v kostelíku na Vrabině nahrazen kopií. V roce 1925 dne 20. září sešlo se tu na 5000 poutníků z celých západních Čech. Toho dne byl vrácen kostelíku také prastarý obraz, představující ,,Nejsvětější Trojici“, který roku 1782 byl odnesen do Touškova vsi a celou tu dobu, tedy přes 140 let, uchován byl v rodině Waltrově jako památka. Akademickým malířem byl očištěn a opraven. Je malován na dřevě, v dřevěném rámu. Neznámý malíř zobrazil tu Nejsvětější Trojici. Bůh Otec drží levou rukou zeměkouli, pravou rukou ji žehná. Na druhé straně sedí Bůh Syn, který levou ruku má na zeměkouli, pravou rukou pak ukazuje na oblaky. Nad oběma vznáší se uprostřed Duch Svatý v podobě bílé holubice. Pozadí této skupiny je světle žluté, z něho vystupuje duha. U nohou svatých osob vznáší se tmavý mrak a v něm je zobrazen očistec. Bíle oděné děcko odnášeno je malými anděly do nebe. Po stranách obrazu jsou dva velcí andělé, kteří pohlížejí dolů. Jeden nese kříž, druhý sloup. Kolem dokola, nahoře i po stranách je mnoho hlaviček andělíčků. Na spodní části je letopočet r. 1595. V roce 1927 byla kostelu přistavěna sakristie, v roce 1931 pak též vyhlídková věž.