Městské muzeum a galerie Lomnice nad Popelkou

První pokusy o založení místního muzea byly učiněny již v roce 1888, ale oficiálního otevření se dočkalo až o tři roky později. Stalo se tak 22. listopadu 1891. Podobně jako většina muzeí na českém venkově také muzeum lomnické získalo nejprve prostory v budově radnice. V průběhu let se péčí správců muzea (vesměs vlasteneckých kantorů) sbírky všech oborů utěšeně rozrůstaly. Ve třicátých letech bylo rozhodnuto o jejích přestěhování na vhodnější místo, kterým se zdála být budova dnešní Základní školy TGM. Do třetice došlo ke stěhování těsně po 2. světové válce, když štědrý mecenáš lomnické kultury, pan Bedřich Šlechta, věnoval městu tzv. Hrubý dům s podmínkou, že zde bude trvale umístěno muzeum. ldeální poloha v centru města, rozloha a v neposlední řadě i zajímavá architektura předurčovaly objekt k takovému druhu využití. V součásné době dochází díky zájmu městského úřadu k postupné rekonstrukci objektu s maximální snahou o zachování původních architektonických prvků. Budovu, kde dnes muzeum sídlí, nechal původně postavit mezi lety 1813 až 1818 Petr August, který pocházel z podnikatelské rodiny Šlechtů, jako jedinou neoklasicistní stavbu ve městě. Stojí na základech renesančního objektu ze 16. století, z něhož jsou dodnes zachovány původní sklepy a kované dveře v přízemí. Ve své době se jednalo o největší měštanský dům na území dnešních okresů Semily a Jičín. Šlechtové Hrubý dům neje nom obývali, ale nacházela se zde i textilní manufakturní dílna, a to až doby, než si ve Staré Lomnici nechali postavit komplex budov dnešního závodu Technolen WF. Dílna se nacházela v suterénu budovy, kde je dnes umístěn hudební klub. Ve vstupní šestnácti metrové hale vykupovali Šlechtové od tkalců z celého Podkrkonoší, kterých sem v zimě docházelo až 12.000, plátna a prodávali jim přízi. Součástí manufaktury byla i sušírna pláten, jež se zachovala v původní podobě. Tato ojedinělá památka technického charakteru se v dohledné době dočká zpřístupnění veřejnosti. Faktorskou činnost Šlechtů s obdivem popisoval i Bedřich Smetana a literárně ztvárnil Karel Václav Rais ve svém románu Žihle. Sůj název budova získala díký své velikosti, která v době vzniku udivovala svou rozlohou. Okolní domky na náměstí byly totiž původně nepoměrně menší a dřevěné. Šlechtové vybudovali třípodlažní kamenný dům, pro který se brzy ujal lidový název Veliký neboli Hrubý dům. Jeho zdmi, obrazně řečeno, kráčely i dramatické dějiny města. V roce 1829 byla část Hrubého domu při místních selských bouřích vyrabována. Po bitvě u Jičína 29. června 1866 se prostory tohoto domu staly na přechodnou dobu důstojnickým lazaretem rakouské armády. Do třetice zde tekla krev 5. května 1945, kdy byli fašisty u zdi budovy popraveni tři občané Lomnicka. V současnosti může muzeum návštěvníkům nabídnout několik stálých expozic, vedle etnografického oddělení i mineralogickou a zoologickou expozici, výstavní prostory a reprezentační místnosti původních majitelů.