Zámek Pluhův Žďár

Zámek, bývalá středověká tvrz stojí ve středu obce, v sousedství kostela se hřbitovem. Jde o kulturní památku, která je i na seznamu nejohroženějších památek vypracovaným nezávislou památkovou unií. Objekt jako takový nám dokládá podobu hospodářského a kulturního prostředí drobné feudální šlechty. První zmínky o tvrzi pocházejí z roku 1267, kdy byl jejím majitelem Pluh z Rabštejna, který byl úředníkem Oldřicha z Hradce. Území mu bylo dáno jako léno v rámci probíhající kolonizace. Až do 15. století byla tvrz ve vlastnictví Pluhů ze Žďáru. V tomto století však postupně přešla do rukou Albrechta Rúta z Dírného a Jana s Prokopem z Vojslavic. V 16. století postupně tvrz koupily Dorota Ostrovcová z Leskovce a Jan Vrchotický z Loutkova, jehož rodu patřila až do třicetileté války. Roku 1635 koupil značně zdevastovaný statek Jan Eckersdorf z Hlaváče, který tvrz začal přestavovat. Tehdy snad vznikla mimo jiné i krytá pavlač z patra zámku do protilehlého kostela, která se již nezachovala. Kostel v té době měl pověst poutního místa se zázračným pramenem a se zámkem souvisel zřejmě nejen významově, ale i provozně. Roku 1663 Jan Eckersdorf zemřel a jeho syn následujícího roku zámek prodal zemskému soudci Humprechtovi Černínovi z Chudenic, který pokračoval v úpravách staré tvrze na barokní zámek. Ke konci 17. století přecházel zámek “z rukou do rukou”. Nejprve ho koupil zpět Eckersdorf, ale po čtyřech letech ho prodal rodu Slavatů. Těm však nevydržel dlouho, prodali ho Janu Jakubovi Peceliovi, ten pak hraběti Oktaviusovi Cavrianimu. V 18. století vlastnili po Cavrianim statek se zámkem Deymové ze Střítěže, po jejichž nástupu došlo k druhé vlně barokní úpravy. Z této doby patrně zůstala na nádvoří nástěnná malba malíře Františka Resche. Ke konci století koupil zámek kníže Václav z Paaru. Roku 1802 vyhořel se zámkem sousedící panský dvůr a s ním většina vesnice. O zámku se však zpráva nezmiňuje, ale bylo by velkou vzácností, kdyby velký objekt, ležící uprostřed vesnice byl zcela ušetřen. Podle téhož pramene měla vesnice o sedm let později vyhořet znovu. V 19. století docházelo na zámku k několika drobným úpravám a opravám. Paarové vlastnili Pluhův Žďár až do první pozemkové reformy ve 20. století. Od nich ho roku 1928 v rámci pozemkové reformy odkoupil Bedřich Beneš, bratr pozdějšího prezidenta Edvarda Beneše. Z té doby pocházejí poslední doložené opravy objektu. Zámek je ve vlastnictvím rodiny Benešovy opět, když jim byl v roce 1992 vrácen v restituci. Historickoarchitektonický rozbor Počátky tvrze v Pluhově Žďáru zasahují do doby kolonizace kraje. Nejstarší sídlo, které na místě stálo, bylo pravděpodobně z větší části dřevěné a teprve postupem času se proměňovalo v dnešní zděnný útvar. Nemusíme pochybovat, že nejstarší sídlo se půdorysně kryje s dnešním objektem . Nejstarší částí tvrze je pravděpodobně východní křídlo, vyznačující se nejmohutnějším zdivem pocházejícím snad již ze 14. století. Zajímavý je také vztah ke kostelu, který zde existoval pravděpodobně rovněž od 13. století. Pozoruhodností v rámci středověkých chrámů je skutečnost, že není orientován presbytářem k východu, ale k severu. Z toho můžeme usuzovat, že byl využit portál starší svatyně, na jejímž místě byl chrám vystavěn – a to patrně v souvislosti s existencí a provozem tvrze. Podle zvyklostí nejstarší kamenná tvrz obsahovala obytný palác, na který navazovala hradba obklopující nádvoří. K hradbě přiléhala současně jednotlivá hospodářská stavení. Vznik základní hmoty jižního křídla s jistotou nelze datovat, ale lze jej předpokládat v pozdní gotice až renesanci, kdy se realizovala rozsáhlá proměna panských sídel. Při vstupu na severní straně vystupovala z obvodu hradby gotická brána. Renesanční přestavba z poloviny 16. století zaklenula jižní a západní křídlo a přistavěla zde přístavek záchodů. Klenby z jižního křídla dnes již kromě jediné neexistují. Ke konci 16. století byly prováděny různé úpravy, například křídlo arkád u vstupní části v celém rozsahu přízemí a sgrafitové omítky. V této době také vzniklo schodiště do patra spolu s navazující průčelní zdí prolomenou arkádami jako u vstupního části. Později byly v objektu provedeny barokní plasticky profilované zárubně a dveřní křídla. V 19. století byly v jižním křídle vyměněny stropy a vloženy příčky. Klenby byly strženy zřejmě ze statických důvodů. Byly nově zaklenuty sklepy východního křídla. Snad již v 18. století byla překryta sgrafita omítkou s profilovanými šambránami a byl upraven vjezdový portál. V 19. století byl zasypán příkop a zbořena z větší části hradba se střílnami. 20. století již žádné podstatné změny do dispozice objektu nepřineslo. Poslední doložené opravy v objektu byly provedeny v roce 1929, kdy byla položena nová střešní krytina a objekt byl přizpůsoben tehdejšímu bytovému standartu. 2. polovina 20. století nebyla pro zámek už vůbec povzbudivá. Naposledy jej využívalo místní JZD a neudržován byl odsouzen k dožití. To už ale dávno není pravda a rodina Benešova společně s přáteli velmi intenzivně pracuje na tom, aby byl zámek opraven a zpřístupněn.