Tomáš Baťa a Zlín

Kraj: Zlínský kraj

Okres:Zlín

Město:Zlín

    Město Zlín platilo již ve středověku za řemeslnické a obchodnické centrum chudého hornatého kraje pastevců. Skutečný boom však přišel spolu s průmyslovou revolucí a úspěšnou a osvícenou podnikatelskou rodinou, jejíž jméno neodmyslitelně patří k městu…

    Na pomyslný ševcovský verpánek usedají mužští potomci v rodině Baťů již na 400 let. Vše začalo na Valašsku výrobou houněných papučí – lehké, teplé, nenavlhající, snadno nazouvatelné obuvi vyráběné z plsti nebo z vlny zdejších ovcí. Právě takové papuče se naučil vyrábět od svého otce i Tomáš Baťa (senior) a v patnácti letech se s nimi pokusil prorazit na trh ve Vídni. Neúspěšně. Tato zkušenost mu však dala pochopit, že nestačí pouze umět vyrábět, že je nutné i umět nabídnout a prodat, umět zvolit správný výrobek a teritorium, umět najít mezeru v sortimentu, znát svou konkurenci, umět těžit z chyb.

    Zvládnutí výrobní technologie, ale i – v dnešním slova smyslu – marketingu, bylo zásadním kapitálem obuvnické živnosti, kterou si v roce 1894 zřizuje v jednom malém domě na náměstí ve Zlíně spolu se svými sourozenci Antonínem a Annou. Oproti po staletí tradičním malým ševcovským dílnám ale přichází s myšlenkou skutečné továrny na boty: zaměstnává ševce a šičky, nevyrábí jen pro lokální trh, ale i pro vzdálenější oblasti. Tentokrát je výrazně úspěšnější, a tak se již v roce 1900 stěhuje podnik do nové budovy u zlínského nádraží, v níž jsou instalovány moderní výrobní stroje na parní pohon, a počet zaměstnanců se pohybuje okolo 120. Jeho závod vyrábí nejen ony houněné prošívané papuče, ale úspěchu dosahuje zejména produkcí lehké plátěné obuvi, dostupné i nemajetným vrstvám.

    Podnikavý Baťa se však zdaleka nespokojuje s dosaženým pokrokem a odjíždí na několik měsíců do USA, aby prací v tamních továrnách získal nové zkušenosti a inspiraci. Po návratu zásadním způsobem reorganizuje výrobu, orientuje se i na další podnikatelské aktivity a pomalu začíná pronikat na zahraniční trhy. V roce 1905 zaměstnává na 250 lidí, kteří denně vyrobí 2200 párů bot.

Boty pro armádu
    Velkého rozmachu dosáhl Baťův podnik za první světové války – dodával totiž miliony párů bot rakousko-uherské armádě. Ze zbytků materiálů a ze dřeva navíc vyráběl laciné dřeváky pro venkovský lid. Po válce, za všeobecně panujícího hospodářského propadu pak paradoxně prodej jeho bot i nadále stoupá. Baťa si totiž uvědomil, jak nízká je kupní síla obyvatel v poválečné ekonomice, a šel s cenami rapidně dolů. Jeho obchody byly rázem zaplaveny kupujícími, a navíc tak zlikvidoval část konkurence.

    Když se daří dobře lidem, tak i podniku Tomáš Baťa byl přesvědčen, že soustředit pozornost na své zaměstnance a veřejnou službu, je klíčem k úspěchu. A tak když rozšiřoval ve dvacátých letech tovární areál a přijímal další zaměstnance, uvědomil si, že je nutné nově příchozí dělníky někde ubytovat. Začal tedy pro ně stavět domky. Později i školy, nemocnici, železnici, obchodní domy, banky, sportoviště, hotel, kino… dále nakladatelství, vědecké ústavy či filmové ateliéry. Vybudoval pro své zaměstnance velmi pokrokový systém sociálních vymožeností jako poskytování stravy, laciný nájem, možnost stálého vzdělávání v Baťově škole práce a v roce 1931 dokonce jako první zaměstnavatel v Československu zavedl pětidenní pracovní dobu.

Soustavná výstavba města a sociální angažovanost mu v roce 1923 navíc vynesly post starosty města Zlín.

Baťovo impérium
    Baťova filozofie byla zcela prostá a účelová – vlastnit a vyrábět pokud možno vše, co je nutné k získání finálního výrobku, od surovin až po obchody, aby se nemusel dělit o zisk, a zainteresovat co nejvíce zaměstnance na chodu podniku (autonomie dílen a oddělení, podporující nové nápady a podněty), neboť konečný výsledek mnohonásobně převyšuje výdaje za mzdy a vzdělávání. Tyto promyšlené baťovské principy byly aplikovány i ve firemních pobočkách, které se během dvacátých a třicátých let rozšířily v podstatě po celé Evropě, severní Africe, Severní Americe a jihovýchodní Asii. Jako průkopník moderních technologií byl Tomáš Baťa jedním z prvních, kdo používali soukromě letadlo. Na jeho palubě však v roce 1932 za špatného počasí, krátce po startu předčasně tragicky zahynul.

Tomáš Baťa junior
    Tomáš Baťa (senior) často říkával, že má tisíce synů, třebaže jen jeden nese jeho jméno. Teprve osmnáctiletý byl Tomáš J. Baťa (junior), když otec zemřel, a tak se vedení podniku zpočátku ujal již zmiňovaný bratr Tomáše-zakladatele, Antonín Baťa. Ten zůstal v čele podniku i přes druhou světovou válku, kdy byly Baťovy závody podobně jako většina ostatních zapojeny do služeb německého hospodářství. Po válce byly všechny jejich továrny ve východoevropské zóně znárodněny a Antonín neprávem postaven před soud za údajnou kolaboraci. Dnes již více než devadesátiletý Tomáš J. Baťa však nenese jen otcovo jméno, ale vyniká podobnou houževnatostí a pracovitostí jako jeho otec. Od útlého věku se aktivně účastní na chodu podniku, pracoval v několika vedoucích pozicích v různých pobočkách rodinného koncernu. Jeho jméno je však asi nejvíce propojeno s kanadskou firmou Bata Shoe Co. of Canada, kterou založil, když v roce 1939 odešel do Kanady z nacisty obsazeného Československa.

    Po roce 1989 se částečně vrátil zpět do republiky a krátce pracoval jako poradce prezidenta Václava Havla. Protože zabavení majetku rodiny Baťů spadá pod Benešovy dekrety, neměl nárok na restituci. Česká republika je jednou ze sedmdesáti zemí, ve které Baťova mezinárodní firma působí, toho času zde provozuje jen malou obuvnickou továrnu v Dolním Němčí a i doby, kdy byl Baťa největším světovým výrobcem i prodejcem bot, jsou pryč. Primariát zůstal firmě jen v prodejnosti – více než milion párů týdně (ve svých obchodech ale prodává i obuv jiných výrobců).

Autor: Karolína Tietjenová - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2008-04-08 00:00:00