Chvála všednosti – pomník kostky cukru

Kraj: Jihočeský kraj

Okres:Jindřichův Hradec

Město:Dačice

    Spočine-li pohled návštěvníka Dačic, městečka ležícího na Moravské Dyji v nejjižnějším cípu Českomoravské vrchoviny, při prohlídce místních pamětihodností na žulový objekt, který se tyčí přímo proti vchodu do kostela sv. Vavřince z 18. století, nejspíš ho napadne, jakýže minimalistický výtvor moderního umění to zří. Na kvádrovém soklu žulová kostka. Bylo by však pošetilé hledat v jednoduchém vyjádření složitý podtext – věřte, nebo ne, je to pomník kostky cukru! Ten je připomínkou toho, že před 165 lety se v Dačicích začal jako první na světě vyrábět kostkový cukr.

    Již v roce 1833 byla v Dačicích, na Dolním náměstí (dnes Palackého náměstí), založena na svou dobu moderní c. k. privilegovaná rafinerie cukru, která zprvu zpracovávala pouze třtinový cukr importovaný sem z italského Terstu. Původní idea, že se bude v závodě zpracovávat i cukrová řepa místní provenience, však kvůli nevhodným zemědělským podmínkám zdejšího kraje nikdy nedošla naplnění. Ve 40. letech 19. století továrna sice již vyráběla cukr, který pocházel z domácích surovin, ale ze vzdálenějších řepařských oblastí Čech a Moravy. A právě tato odlehlost, špatná dopravní dostupnost, a tím pádem i snížená konkurenceschopnost byly později příčinami jejího zániku.

    Vraťme se ale zpět do dob veselejších, plných naděje a podnikatelského nadšení. Otevření rafinerie přineslo městu nesporné hospodářské oživení, nová pracovní místa a příliv odborníků ze zahraničí. Jedním z nich byl v roce 1840 i nový ředitel – Švýcar Jakub Kryštof Rad, pod jehož taktovkou se podniku nevedlo špatně, ačkoli tou dobou po celých Čechách stále přibývalo dalších malých cukrovarů (do roku 1840 jich bylo na 76), zhruba třicet dělníků vyrobilo ročně až deset tisíc centů cukrových homolí, které byly dodávány na jižní Moravu, do jižních a východních Čech a do rakouského pohraničí.

    Tehdejší praktikou bylo zpracovávat cukr především do formy homolí (a také jakýchsi klobouků, velkých kusů, krystalů, kubesů – úlomky z hrubozrnných cukrových desek, odštěpků, lupínků, moučky či krupice), z kterých si musely hospodyňky požadované množství namáhavě odsekávat. Traduje se, že právě při porcování cukrové homole se jednou poranila i pana ředitelová, Juliana Radová, která tak dala svému manželovi podnět pro vynález kostkového cukru.

    Prvních zhruba tři sta bílých a růžových kostek cukru předložil pan Rad své ženě již v roce 1841, ale teprve v roce 1843 získal na svůj vynález privilegium na pět let a mohl zahájit sériovou výrobu, v roce 1844 mu byl udělen patent. Na podzim roku 1843 se na trhu objevily v půlkilovém balení pod označením „čajový cukr“ první dačické kostky. Záhy koupily koncesi na výrobu kostkového cukru také cukrovary v Prusku, Sasku, Bavorsku, Švýcarsku či Anglii. Tajemství výroby nebylo nijak komplikované, cukrová moučka se naplnila do otvorů mosazné desky, která měla 400 čtvercových děr a byla usazena na spodní měděnou desku. Obě desky se potom zasunuly pod lis, pod jehož tlakem se objem cukru zredukoval na polovinu. Nakonec se kostky vytlačily na dřevěnou podložku a na ní se zhruba půl dne sušily. Na tomto, avšak zdokonaleném principu spočívá výroba kostkového (dnes spíše „hranolového“) cukru dodnes.

    Přestože zažila dačická rafinerie díky vynálezu svého ředitele hvězdné hodiny, její proslulost pomalu opadala, až musela být v roce 1852 definitivně zavřena. Autorství J. K. Rada bylo rovněž zapomenuto a znovu objeveno teprve ve 30. letech 20.stol. Pomník v Dačicích byl kostce cukru věnován v roce 1983.

Autor: Karolína Tietjenová - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2008-05-16 00:00:00