První dojem

Kraj: Hlavní město Praha

Okres:Hlavní město Praha

Město:Praha

    Před lety jsem od své kolegyně dostala zajímavý plakát. Pod obrázkem panáčka, upravujícího se před zrcadlem, je text, který by v překladu do našeho jazyka zněl asi takto: „Nikdy nedostaneš druhou příležitost udělat dobrý první dojem“. Tento citát je podle mého názoru nejen o lidech. Je také o městech, vesnicích a krajinách, které lidé na svých cestách navštěvují nebo jimi třeba jen projíždějí …

    Pokud musíte nebo máte potřebu často cestovat, po nějaké době vám jednotlivé zážitky začnou splývat a jen občas se vynoří vzpomínka na místo, které se nesmazatelně zapsalo do paměti velmi pozitivním nebo negativním dojmem, příběhem nebo prožitkem. Napadlo vás někdy, jak působí naše malá a krásná země a její obyvatelé na několik milionů zahraničních turistů, kteří sem každý rok přijíždějí?

    Když cestujete do cizích zemí, obvykle chcete vidět nebo prožít to, co u nás není k dispozici, nebo jen v omezených rozměrech. Vykoupat se v moři, projít se po poušti, navštívit antické památky, ochutnat netradiční jídla, poznat lidi jiných kultur a náboženství. Z jakého důvodu a s jakým očekáváním přijíždějí lidé k nám a s jakými dojmy od nás odjíždějí? Máme jim co nabídnout, nebo nenabízíme někdy úplně něco jiného, než pro co si vlastně přijeli?

    Krátce zmíním pár svých dojmů z cest po světě. Možná namítnete, že jste ve stejném místě také byli a působilo na vás úplně jinak. Je to opravdu jen popis mého osobního „prvního“ dojmu z jiných zemí a pro zpestření i malé srovnání s podobnými situacemi u nás.

1990 (prosinec), Vídeň
    Procházka čistým městem kolem voňavých obchodů. Sníh beze zbytku odklizen z chodníků. Hustý provoz, ale výfukové plyny téměř necítíme. Upravené ženy (jdou z práce nebo do divadla?).

2008 (leden kolem Tří králů), Praha
    Chodníky plné černého bláta a namrzlého sněhu. Kalhoty mám mokré až ke kotníkům. V novinách diskuze, kdo ten sníh má odklízet. Inverze. Dopravní podnik upozorňuje: „Pozor na zvýšený výskyt krádeží“.

2002 (říjen), Tel Aviv
    Komunikativní lidé. Oslovují mě v obchodě, na ulici, v autobuse, na WC, u vykopávek. Několik pozvání do rodiny, na výlety - snaha pochlubit se krásami své země. Pohostinnost a radost z každého hezkého dne. Úzké sousedské vztahy. Báječné jídlo. Neomezené možnosti ke smlouvání. Dravost. Zbraně.

Praha kdykoliv, metro
    Někteří se preventivně mračí. Jiní čtou. Přemýšlím, koho bych oslovila a proč. Netroufám si.

ČR – venkov
    Trať Turnov – Malá Skála. Do vlaku přistupují 3 babičky. Vagon je zcela prázdný, ale přisedají si ke mně. Mají živé oči a je s nimi legrace. Lituji, že na příští zastávce vystupují. Autobus Semily – Vysoké nad Jizerou. Polovina cestujících se zná s řidičem i mezi sebou. Hlasitá zábava. Zastavujeme, kde je třeba, průměrná rychlost velmi nízká, nikam nespěcháme a jízdní řád s tím počítá.

2007 (červen), Karpathos
    Klid a vůně. Nové uzounké silnice s minimem provozu. Města o velikosti vesnice. Lidé reagují na pozdrav úsměvem a pozváním, pohostinnost. Sucho, vítr, hory. Spousta kapliček a žádná není zamčená. Maličké obchody s potravinami z EU. Německé máslo, německý sýr – obtížně hledáme cokoliv řeckého. Lokální suvenýry.

2005 (červenec), Bretaň, venkov
    Izabel podporuje místní obchodníky. Nakupuje u pekaře, v koloniálu velkém jako dlaň, u řezníka, v cukrárně. V sobotu na trhu. Supermarket, vzdálený 10 min. autem, využívá max. 2x měsíčně. Kontakty se sousedy. Jídlo s přáteli. Malé porce, ale několik chodů. Kreativita a výhled na moře místo televize.

2007, Horní Pojizeří, venkov
    Květiny na zahrádkách, pasoucí se stádo na kopci, klid. V hospodě se vaří jen o víkendu. Pošta má podivnou otvírací dobu. Chalupáři z Holandska. Rus platí v eurech a neví, jaký je kurz. Babičky nastupují do autobusu, nezaměstnaní do aut. Nákupy v 15 km vzdáleném městečku. V obci je otevřená samoobsluha, ale tam nakupují jen drobnosti. Neušetří. Dělají to ze zvyku. Město je město - německé máslo, trička z Číny, asijská tržnice.

    Neznám odpověď na otázku, proč k nám turisté rádi jezdí a zda těm, kdo přijedou obdivovat naši krásnou přírodu, dokážeme nabídnout ještě něco dalšího. Na svých cestách po světě jsem se ale přesvědčila o tom, že člověk nemusí být bohatý, aby dokázal vytvořit příjemnou atmosféru. Že není nutné nabízet komfort, ale je nezbytné umět poskytnout základní, jednoduché a fungující služby. Že je důležité udržovat ve své zemi lokální odlišnosti a nesklouznout do komerční průměrnosti. Že každý z nás je něčím výjimečný, zajímavý a originální a je jen na něm, jestli se o to dokáže podělit, nebo nikoliv. Že je důležité se občas podívat na věci kolem s humorem a nadhledem a vylepšit je třeba maličkostmi. Také jste se rozhodli něčím přispět?

Autor: Míla Jaklová - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2008-01-14 00:00:00